Vzdušné síly Armády České republiky dnes disponují pouze jedním typem nadzvukového bojového letounu, jímž je víceúčelový švédský Saab JAS-39C (a výcviková verze D), označovaný Gripen. 14 těchto letadel, zařazených do 211. taktické „tygří“ letky v Čáslavi, má náš stát pronajatý od Švédů do r. 2027 s možností prodloužení pronájmu až do r. 2029. Nejpozději v tomto roce proto musí mít ministerstvo obrany vyřešeno, jak nebo čím dosavadní vlajkovou loď, resp. letadlo českého letectva nahradí. Nabízí se samozřejmě odkup či prodloužení pronájmu dosavadních Gripenů C a D, avšak strany dnešní sněmovní většiny se rozhodly pro jiné řešení…
Pětikoaliční vláda před rokem pověřila ministryni obrany Janu Černochovou (ODS), aby zahájila jednání s USA o nákupu 24 letadel Lockheed Martin F-35 Lightning II. Jde o víceúčelové bojové letouny tzv. 5. generace s technologií stealth (jsou jen omezeně viditelné pro většinu dnešních radarů), systémem fúze získaných dat a vzájemným propojením. Tyto stroje mají ve výzbroji kromě USAF také letectvo Spojeného království, Itálie, Nizozemí nebo Izraele, o nákup projevilo zájem též Německo, Řecko, Finsko a Polsko. Obecně se uznává, že jde o nejmodernější sériově vyráběné bojové letouny, které velice pravděpodobně budou v dohledné budoucnosti představovat páteř taktického letectva NATO v Evropě.
Zní to dobře, že jo? Čeští piloti na „neviditelných“ stíhačkách s kolmým startem brázdící evropské nebe. Nabízí se proto otázka, jestli v tom není háček. Samozřejmě že ano. A dokonce je jich tolik, že by podle našeho názoru neměla vláda České republiky na tuto návnadu jít. Ubránit náš vzdušný prostor budeme totiž schopni i bez amerických letadel!
Za hodně peněz hodně muziky?
Prvním nejčastěji skloňovaným argumentem proti akvizici F-35 je jejich enormní cena. Jde sice o to nejlepší, co naši spojenci mají, avšak je otázkou, zda náklady na jejich nákup skutečně odpovídají novým možnostem těchto strojů. Pouze pořizovací cena za 24 Lightningů II se má vyšplhat na cca sto miliard korun, před pár týdny pak americké ministerstvo zahraničí schválilo Česku jejich prodej za částku více než 122 miliard Kč (byť jde o maximální možnou výši). I tak by ale šlo o nejdražší akvizici v historii našich ozbrojených sil.
Navíc je nutné zvažovat také provozní cenu amerických stealth letounů, která má být rovněž několikrát vyšší než v případě Saabů. Bavíme se zejména o náročnosti údržby, na kterou je kvůli složitým a přísně tajným systémům třeba více techniků a obecně dražší součástky a výzbroj. Musíme ale započítat i náklady na bojový let stroje. U Gripenu C/D se pohybuje okolo 165 tis. Kč za letovou hodinu, u F-35 takřka na jednom milionu (!) Kč – i náklady za letovou hodinu u Eurofighterů nebo F-16 jsou oproti Lightningům II prakticky poloviční.
Na druhé straně je ale nutné si uvědomit, že část výše uvedených výdajů zahrnuje třeba i přebudování letišť pro vzlet a přistání uvedených platforem. Ty však budeme muset stejně vynaložit, pokud chceme být plnohodnotným spojencem v rámci NATO, jelikož řada zemí Severoatlantického paktu už F-35 má a další část si je pořizuje. Všechny alianční země by pak měly být schopny poskytnout pro své partnery možnost přistání, doplnění paliva a munice, příp. i údržbu pro jejich hlavní bojové letouny.
Ve výsledku se nicméně stejně bude jednat o vysoké náklady jak na pořízení, tak i na následný provoz nových letadel od firmy Lockheed Martin. A nabízí se otázka, zda je opravdu nutné kupovat ty úplně nejdražší stroje ze všech, zrovna když se stát potýká s ekonomickou recesí, jíž není schopná současná vláda efektivně a sociálně citlivě řešit. Nakoupit moderní stíhačky na úkor dostupného zdravotnictví či zajištění důstojného důchodu pro seniory nebo zdravotně postižené, ale konečně i na úkor jiných složek našich ozbrojených sil (hlavně teritoriální obrany) opravdu nedává smysl!
Čím víc technologie, tím víc stíhačka?
Hlavní a neustále skloňovanou výhodou víceúčelového bojového letounu F-35 má být tzv. technologie stealth, tedy obtížná detekce stroje pro klasické radary. Zde ale vidíme hned dvě úskalí. Zaprvé je jejich detekce obtížná, nikoli nemožná, jak dokládá známý jugoslávský sestřel amerického stealth bombardéru F-117 za pomocí standardních radarů a trochy důvtipu. Zadruhé je tato detekce obtížná jen pro klasické radarové systémy. Již dnes přitom existují soustavy pracující s nízkofrekvenčními pásmy schopnými i tyto stroje najít. Zkrátka žádný „neviditelný“ letoun není pro radar úplně neviditelný, což o to více dává prostor k úvahám, nakolik bude dnešní stealth technologie nedetekovatelná i pro přístroje vyvinuté za 10, 20 nebo 30 let. Lightningy II mají přitom AČR sloužit až do r. 2060, možná ještě o deset let déle.
Kromě uvedeného mají nová americká letadla oproti dnešním Gripenům C/D náskok v elektronických systémech pro vyhodnocování dat. To snižuje pilotovi pracovní zátěž a umožňuje mu mít mnohem větší přehled o situaci okolo stroje při bojových misích. Navíc jsou jejich systémy schopny v mnohem větší míře automaticky přenášet získané informace i dalším spojeneckým letounům, takže pilot blízkého aliančního letounu získá a zpracuje data nejen z vlastních přístrojů, ale i z počítačů F-35.
Žádnou z těchto výhod nelze podle našeho názoru u Lightningů II zpochybňovat. Musíme ale zmínit, že jde o pro české vojenské letce nové technologie, na kterých se budou muset zacvičit. Přeškolení pilotů, ale i pozemního personálů na F-35 pak má trvat přibližně rok a naše země si ho bude muset ve Spojených státech zaplatit. Kromě toho je také běžná údržba předmětných systémů náročnější a dražší.
V neposlední řadě je nutné zmínit i vertikální vzlet a přistání, jichž je „pětatřicítka“ schopná. Může tedy odstartovat a zase dosednout na zem na relativně malém prostoru, zatímco ostatní stíhačky potřebují k témuž manévru několikakilometrovou ranvej. Předpoklad, že by tím pádem mohl nový stroj firmy Lockheed Martin startovat na polní základě uprostřed lesa, je ovšem chybný. Jak už bylo zmíněno výše, poptávaný letoun potřebuje ke vzletu a přistání speciální přistávací dráhy schopné mj. dlouhodobě snášet žár jeho motorů. Teoreticky by mohla být malá operační základna pouze pro F-35 vybudována v těžko dostupném terénu, pravděpodobně se to ale právě vzhledem k její ceně nestane.
S jadernou bombou na Moskvu?
Označení F-35 Lightningu II jako víceúčelového bojového letounu dostává svému jménu. Jde o velmi multifunkční stroj schopný plnit úlohy stíhacího i bombardovacího letadla, v protivzdušné obraně, při podpoře pozemních vojsk a může být použit i jako velín. Jelikož Česká republika nemá ambice zařadit do své výzbroje několik druhů nadzvukových bojových letounů (což je při velikosti našich ozbrojených sil rozumné), zdá se tato široká škála možností nasazení jako ideální řešení našich potřeb. No opak je pravdou.
Nebo možná je lepší položit otázku jinak – k čemu mají (i v rámci NATO) sloužit vzdušné síly AČR? Má jít o útočné síly schopné v případě ofenzivy poskytnout podporu útočícím pozemním jednotkám, nebo snad provádět hloubkové průniky na území nepřítele a bombardovat cíle v jeho týlu? F-35 může nést i jaderné hlavice. Budeme cvičit naše piloty, aby ve válce s Ruskem shazovali atomové bomby na Kreml? Podle našeho názoru určitě ne. Severoatlantickou alianci vnímáme my sociální demokraté dlouhodobě jako obranný svaz proti vnějšímu ohrožení. Nechceme, aby Česká republika a její vojáci vedli v rozporu s mezinárodním (humanitárním) právem útočnou válku.
Naopak je i v rámci našich vojenských strategických plánů vnímána úloha vzdušných sil jako součásti teritoriální obrany České republiky, resp. států Evropské unie a NATO. Nepotřebujeme proto stíhačky startující ze superzákladny hluboko na domácím území (jakoby snad byla ČR rozlehlá jako USA...), aby letěly několik desítek minut zasadit úder do nepřáteli kontrolovaných oblastí. Naše obranná doktrína mnohem více ocení menší letadlo vyžadující pouze jednoduchou údržbu, které je schopné znovu vzlétnout do 15 minut od přistání na některé z mnoha rozptýlených základen.
Nové verze Gripenů jako řešení?
Dosavadní JAS-39C jsou stíhačkami tzv. 4. generace, pomalu ale jistě zastarávají a nepočítá se s tím, že by mohly sloužit v českém letectvu po roce 2040. Nutnost nahradit je novými letouny je proto víceméně objektivní a určité kroky k tomu musíme učinit, tím spíš aktuálně při velice živé hrozbě ozbrojeného střetu. Nemyslíme si však, že právě F-35 je tím správným řešením. Mnohem větší smysl by mělo pokračovat ve vybudovaných obchodních vztazích se švédskými výrobci a distributory a zvážit do budoucna nákup nejnovější verze letounu Gripen JAS-39E, jež dnes mají ve výzbroji vedle Švédů také brazilské vzdušné síly.
Přestože jde o letoun „pouze“ tzv. 4,5. generace (i když celkové označování bojových letounů podle generací je do jisté míry marketingovým tahem firem Lockheed Martin a Northrop Grumman), byl by pro potřeby českého letectva mnohem vhodnější. Jeho pořizovací cena je nižší, údržba jednodušší a letová hodina levnější. Zároveň má delší dolet a je schopen dosáhnout vyšší maximální rychlosti (na rozdíl od Lightningů II překročí i MACH 2). Investice do vytváření nových dodavatelsko-odběratelských řetězců, přeškolování posádek a obslužného personálu nebo nových základen by byly proti F-35 marginální.
JAS-39E sice technologií stealth nedisponuje, avšak to neznamená, že by byl pro nepřátelské stíhačky nebo protivzdušnou obranu snadnou kořistí. Švédští konstruktéři si uvědomovali, že státy jako Rusko nebo Čína brzy vyvinou detekční systémy schopné zachytit i „neviditelná“ letadla, takže se nový Gripen snaží přežít v souboji použitím účinnějších prostředků radioelektronického boje. Uvnitř „éčka“ proto nalezneme elektronické vybavení srovnatelné s tím, které používají F-35 – fúze dat ze senzorů a jejich předávání spojencům je Gripen E též schopen. V některých aspektech dokonce systémy Saabu mohou ty americké i předčit!
Hlavní výhodu pak představuje celková návaznost na všechno, s čím jsou čeští vojáci zvyklí pracovat. Rozdíl pilotáže, ale i údržby a celkově bojového použití mezi JAS-39C a JAS-39E je mnohem menší než u Lightningů II. Švédsko bylo dlouhodobě neutrální zemí a do NATO vstupuje teprve nyní. Jeho obranná doktrína se proto mnohem více podobá té české než americké, čemuž také uzpůsobovaly tamější vlády zakázky na bojové letouny. K teritoriální obraně ve smyslu, jak je popsaná výše, se Gripen hodí mnohem více.
Konečně je třeba vzít v potaz také strategickou dimenzi nákupu letounů od Saabu. Ze strany Švédska se objevilo několik náznaků, že pokud bychom v nastavené spolupráci pokračovali, bylo by možné přistoupit k určitým výhodám z jejich strany, např. přenechání dosavadních JAS-39C/D za nižší (ne-li symbolickou) cenu, nebo i jednáním o snížení ceny nových Gripenů. S tím úzce souvisí také fakt, že švédská strana je schopna dodat nové bojové letouny dříve než Američané. Při nákupu F-35 přitom reálně hrozí, že pokud nám nebudou Spojenými státy dodány nejpozději do r. 2029, pronájem Gripenů bez dalšího skončí a my budeme muset prosit o ochranu vzdušného prostoru spojence, jak se to stalo u slovenské akvizice letounů F-16.
Vyhlídky vzdálenější budoucnosti…
Zařazení víceúčelových bojových letounů JAS-39E Gripen do českého letectva bude lepším řešením než usilovat o předražené Lightningy II, ale jenom ve střednědobém horizontu. Je politicky i vojensky důležité, abychom se jako Česká republika zaměřili na spolupráci při vývoji nových bojových letadel na úrovni celé Evropské unie. Podobné iniciativy přitom existovaly v minulosti, dnes můžeme hovořit např. o projektu stroje Tempest nebo FACS.
Hlavním cílem české i evropské obranné doktríny totiž musí zůstávat především teritoriální obrana prostoru EU, což zahrnuje také soběstačnost ve vývinu a výrobě vlastních bojových systémů. Nezávislost nejen na Rusku a Číně, nýbrž i na USA by měla zůstávat pro Česko a Unii prioritou. Nebudeme-li totiž schopni ubránit vlastní území sami, nebudeme se nikdy schopni stát sebevědomým a silným hráčem na mezinárodním poli.
Vojta Mrázek, student práv