Tento víkend jsem měl spolu s dalšími kamarády možnost strávit odpoledne příjemnou debatou u kulatého stolu o ženách v politice. Akce to byla povedená a organizátorkám bych chtěl ještě jednou poděkovat za dobrou práci. Mezi důležitou inspirací a zajímavými, mnohdy až dojemnými příběhy, mi však chyběla diskuze o systémovém řešení současné situace kolem zastoupení žen v politice. V Poslanecké sněmovně sice v tomto volebním období zasedl rekordní počet žen, stále je to však pouze 25 %. Když se pak podíváme na skladbu obyvatelstva v Česku, zjistíme, že necelých 51 % všech obyvatel tvoří právě ženy. Dá se tak s jistotou říci, že jsou ženy v českém politickém kosmu podreprezentovány.

Proč je to špatně? Jednoduše řečeno – podobu veřejných politik, tedy zkrátka to, jak to v naší zemi funguje, neurčuje přímo veřejnost, nýbrž jí volení zástupci a zástupkyně, tedy politici a političky. To oni jednají v parlamentu, vyjednávají podobu státního rozpočtu, přijímají či zamítají důležité nebo méně důležité zákony. Během těchto důležitých rozhodnutí ale samozřejmě jednají jako svébytná bytost a řídí se svými názory a zkušenostmi, kterými si ve svém životě prošli. Jen těžko můžeme očekávat, že bude politik, který nikdy neměl hluboko do kapsy, plně chápat ekonomické a sociální problémy, se kterými se v současné době potýká stále více domácností po celé zemi.

A stejné je to i s problémy, které se týkají převážně žen. Proč český stát daní vložky a tampony, základní potřeby pro menstruující, nejvyšší možnou 21% sazbou DPH? Nic na tom nezměnila ani nedávno představená změna v pásmech DPH, vložky a tampony budou i nadále zatíženy nejvyšší daňovou sazbou. A nikdo z politiků nedokáže vysvětlit proč…

Podobné je to s nerovným ohodnocením žen a mužů, fenomén v angličtině zvaný gender pay gap. V roce 2021 byl u nás podle Eurostatu rozdíl mezi hodinovou odměnou mužů a žen rovných 15 %, tedy osmý nejhorší v EU. V případě, že muž a žena vykonávají zcela stejnou práci, dostane podle studie z roku 2022 žena průměrně o 12 % nižší mzdu. Znovu se můžeme ptát, proč tuto situaci nikdo, až na světlé výjimky, mimo jiné v podobě nedávného prohlášení ČMKOS, dlouhodobě neřeší. Problém s nerovným odměňováním tak dál bublá a už dlouhou dobu ho pociťují všechny pracující ženy. Bohužel to vypadá, že nikdo není s to situaci změnit.

Ženy si zaslouží spravedlivé zastoupení v našem politickém systému. Totéž se dá říci o pracujících, mladých lidech, LGBTQ komunitě, Romech či dalších skupinách obyvatelstva, jejichž hlas není ve veřejném prostoru slyšet tak, jak by měl být. Abychom spravedlivého zastoupení žen v politice dosáhli, je zapotřebí sáhnout po systémových řešeních, která pokřivený systém narovnají a povedou k férové reprezentaci 51 % obyvatel naší země, které ji ještě stále nemají. Už proto bychom s tím konečně měli začít něco dělat.

Michael Cardal, student politologie a veřejné politiky