Česká republika podepsala Pařížskou dohodu v roce 2017. Dohoda si klade za cíl zlepšit provádění Rámcové úmluvy a z dlouhodobého hlediska přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty pod hranicí alespoň 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o udržení oteplení do 1,5 °C. Podle mezivládního panelu IPCC (mezinárodní panel pro změnu klimatu) by i oteplení o 1,5 °C mělo pro Zemi závažné důsledky. Navíc zatím byla předložena jen zhruba třetina závazků potřebných k dosažení cíle. Vzhledem k této skutečnosti je důležité, aby jednotlivé státy měly vlastní klimatické programy a vyšláply tak směrem k udržitelné ekologické transformaci sami, bez jistících koleček v podobě mezinárodních smluv. Potřebujeme plán jak dojít k nízkoemisní budoucnosti. Jeho pomocí půjde určit, jakým způsobem může veřejný sektor přechod k bezemisnosti urychlit, i to, jak v rámci této změny zajistit dostatek pracovních míst.
Finsko je země, která má na globálních emisích malý podíl. V přepočtu na obyvatele jsou ale zdejší emise vyšší než evropský průměr a téměř dvakrát přesahují průměr světový. Podle finské sociálně demokratické strany (SDP) je důležité, aby se Finsko stalo v globální klimatické politice průkopníkem. Potřebujeme dobré příklady a Finsko spolu s ostatními severskými zeměmi nám dokazují, že vysoká životní úroveň, udržitelný hospodářský rozvoj a snižování emisí mohou jít ruku v ruce. Uvědomují si zároveň, že aby to bylo možné, je třeba aby nutná opatření byla učiněna ve všech sektorech.
Finská SDP jde ve svých cílech mnohem dál, než by podle emisních cílů EU musela. Jejím cílem je uhlíkově neutrální Finsko už v roce 2035 a brzy potom dokonce Finsko uhlíkově negativní (emise skleníkových plynů jsou nižší, než propady uhlíku). Cíle přitom nejsou nastřelené, jak by se mohlo zdát. Programové cíle SDP jsou v souladu s odhadem finského panelu pro změnu klimatu o snížení emisí do roku 2050.
Jak toho chce SDP dosáhnout?
Zmírnění klimatických změn je úkolem celé společnosti – na opatřeních pro snížení emisí se musejí podílet všechny sektory. Hlavní nástroje regulace jsou ekonomické, díky nim lze zajistit uskutečnění spravedlivě a nákladově efektivním způsobem. Kromě nadnárodních prostředků, jako je evropský obchod s emisemi, je třeba provádět opatření na národní úrovni. Tam je podstatná úloha zdanění. Energetické daně a s nimi související nástroje musíme reformovat tak, aby se urychlil přechod k čistým technologiím, zvýšily se úspory energie a zlepšila se energetická účinnost.
Podle SDP jsou klíčové tyto oblasti:
Bydlení a stavebnictví
Tady je důležité dbát na minimalizování úniků tepla. Zateplení domů může nezanedbatelně snížit spotřebu energie. Stejně tak spotřebu sníží použití nových technologií v oblasti vytápění (systémy rekuperující odpadní teplo) a orientace ve spotřebě (zavedení účtování vody za bytovou jednotku, chytré měřiče a termostaty s dálkovým přístupem).
Co se nové výstavby týká, je nasnadě pečlivě volit výběr materiálů, protože výroba například hojně používané oceli, betonu a skla má velký podíl na celosvětových emisích. Oproti tomu dřevo funguje jako zásobárna uhlíku po celý svůj životní cyklus. Proto chce SDP měnit stavební legislativu, aby umožnila stavbu dřevostaveb ve větším měřítku. Také je třeba investovat do vývoje a výzkumu nových materiálů a do zefektivnění recyklace stavebního odpadu.
Doprava
Dosažení ambiciózních cílů vyžaduje nový způsob myšlení. Neexistuje zde totiž jeden univerzálně použitelný model. Je tedy nutné nakopnout rozvoj infrastruktury a nových technologií. Každému je třeba nabídnout takové prostředky, které jsou pro něho dosažitelné.
Zhruba 90 % dopravních emisí vzniká na silnicích. Je tedy třeba vytvořit časový plán pro zákaz nových vozů se spalovacím motorem v osobní dopravě a u nákladní dopravy přejít na biopaliva. Dále je nutné nasadit účinné ekonomické nástroje pro zvýšení počtu elektromobilů. To lze například zpřísněním progrese automobilové daně v závislosti na emisích uhlíku. Zároveň budovat nabíjecí infrastrukturu pro elektromobily (při rekonstrukcích bytových domů, zavést povinnost pro řetězce čerpacích stanic nabízet také nabíjecí stanice pro elektromobily). Automobilismus lze omezit také prostřednictvím sdílených aut, nebo konceptu mobilita jako služba (Maas).
Důležitou roli bude hrát hromadná doprava. Jejím prostřednictvím je možné rozšířit pracovní regiony, což s sebou nese také ekonomický růst. Železniční doprava je nejšetrnější, měla by tedy hrát hlavní roli, především v dopravě na velké vzdálenosti, na které zatím dost dobře nelze používat elektrobusy. Řidce osídlené oblasti jsou největší výzva. Klíčové je tady posílit možnosti obcí rozvíjet vlastní dopravní systémy, například systém mobilita jako služba. Je žádoucí, aby se zlepšila infrastruktura pro bezmotorovou dopravu, čímž se podnítí přechod k cyklistice a pěší chůzi při každodenních přesunech.
Letecká doprava má na svědomí přibližně 2 % z emisí vyprodukovaných člověkem a tento podíl stále roste, protože je letecká doprava finančně dostupnější pro stále více lidí. Navíc na rozdíl od jiných druhů dopravy zde nejsou vyhlídky na technologii pro čistě elektrické letecké motory. Mezi řešení tak patří především zvyšování energetické účinnosti a nahrazení fosilních paliv udržitelně vyprodukovanými biopalivy nebo palivy na bázi uhlíku získaného ze vzduchu. SDP podporuje rozšíření obchodu s emisemi, aby se týkal všech emisí z letecké dopravy. Pro vnitrostátní leteckou dopravu SDP navrhuje povinný podíl biopaliv v leteckém palivu.
Výroba energie a průmysl
Přeměna energetického systému je jedním z hlavních bodů klimatické politiky SDP. Výroba energie totiž produkuje přes 74 % všech skleníkových plynů. Podporuje proto od využívání uhelné energie upustit do roku 2029. Už celých 80 % energie vyrobené ve Finsku je nízkoemisní. Prakticky veškerá chystaná produkce je také nízkoemisní – využívá biomasu, nebo větrnou a jadernou energii. Odklon od uhlí bude mít vliv na zajišťování dodávek elektřiny. Ve Finsku bude pro zajišťování dodávek po roce 2030 základem využívání kogeneračních zařízení na biomasu. Klíčová budou rozhodnutí měst týkající se rozvoje distribučních sítí dálkového tepla, nízkoemisní hromadné dopravy a zpracování odpadu.
Vzhledem k nestabilnosti sluneční a větrné energie nabývá na významu energie jaderná. Tu ale nelze využít k regulaci elektrické sítě. Pro zajištění dodávek je třeba zkoumat a vyvíjet nové alternativy (mj. baterie, chemické zásobárny a vodní nádrže).
V oblasti vytápění potřebujeme účinnější získávání a skladování tepla, vybudování chytré elektrické a tepelné sítě a komplexního propojení nízkoemisních způsobů vytápění. Například pro rodinné domy představuje efektivní vytápění využití zemního tepla, které je již zcela konkurenceschopnou technologií. V malých a středně velkých městech je řešením bioenergie, hlavně ta z vedlejších produktů dřevozpracovatelského průmyslu. Ve velkých městech ale jen bioenergie stačit nebude. S regulací zase pomůžou kogenerační zařízení na biomasu. Je ale nutné hodně investovat do technologií na skladování tepla a využívání přebytečné elektřiny a odpadního tepla. Levně toho lze dosáhnout i zlepšením možností pro producenty převádět odpadní teplo do rozvodných sítí.
O nezbytné potřeby průmyslu se chce SDP postarat zajištěním přiměřené ceny elektrické energie a logistiky a dostatečnou podporou výzkumné, vývojové a inovační činnosti. Zvyšování účinnosti průmyslových procesů je stále nejefektivnějším způsobem, jak snižovat emise. Finsko chce upustit od dotací na produkci k podpoře investic. Naopak podporuje veřejný sektor, aby dlouhodobě a předvídatelně reguloval daňové zvýhodnění inovativnějších ekologických investic a posiloval svoji roli v podpoře výzkumu a vývoje.
Lesnictví a zemědělství
Potřebujeme, aby emise a propady byly v rovnováze. Proměna k uhlíkově negativní společnosti znamená, že lesy a půda musí vázat a uchovávat více uhlíku, než kolik ho vypustíme do atmosféry. Stanovení míry kácení lesů se musí zakládat na důvěryhodných a aktuálních vědeckých údajích. Doporučení pro oblast lesnictví je třeba revidovat a podporovat trvalost lesů. Jejich vlastníci získají ekonomickou výhodu v podobě prodloužení životního cyklu lesa. Výnosový cíl lesní zprávy se musí změnit tak, aby byly hodnotné lesy zachovány. Biomasa, vznikající jako vedlejší produkt lesnického průmyslu je sice důležitá z hlediska jiných klimatických cílů, ale není vhodné zvyšovat její využívání na úkor propadů uhlíku a je nutné i u ní dodržovat kritéria udržitelnosti.
Také půda v zemědělském využití na sebe váže uhlík. Častějším střídáním plodin, zvyšováním množství podrostu a obecně zlepšováním kvality půdy lze významně podpořit její schopnost vázat uhlík. Pro zalesňování a obnovu musíme hledat takový model financování, v kterém se zapojí i ostatní uživatelé propadu uhlíku, například lesnický průmysl.
Spotřební návyky obyvatel a podnikatelů
Je nutné podporovat zájem občanů o klima a jejich snahy dále stimulovat. Snižování konzumace živočišných produktů jako je maso a mléčné výrobky a větší nabídka rostlinných produktů je běh na dlouhou trať, ale je potřeba. Dále je důležité lidi pobízet k tomu, aby své nákupy lépe plánovali, a snížilo se tak množství vyhozených potravin. Tím lze omezit zbytečné emise vzniklé v procesech výroby, přepravy, skladování, zpracování i ty z odpadu. Také je zapotřebí začlenit problematiku globálního oteplování a klimatických změn do předškolního vzdělávání a školní výuky jako mezioborovou otázku.
Účinným nástrojem v regulaci spotřeby je opět zdanění. SDP představila koncept daně z přidané hodnoty pro udržitelný rozvoj. V kombinaci s oběhovým hospodářstvím to významně urychlí přechod k udržitelné spotřebě. Nižší sazbu daně je vhodné aplikovat na služby oběhového hospodářství a šetrně vyprodukované potraviny. Tyto principy se musí zohlednit také v mezinárodních smlouvách, například při reformaci evropského systému daně z přidané hodnoty a spotřebních daní.
Emise skleníkových plynů způsobené výrobou potravin tvoří více než pětinu pocházející ze spotřeby. Podíl odpadu pak činí až 30 % produkce. Dalším cílem musí být tedy omezit potravinový odpad na minimum. Jednotlivci mohou jeho snížením výrazně ušetřit. Je to jeden z příkladů, kde klimatické aktivity nevyžadují jen investice, ale přinášejí úspory a zlepšení stavu prostředí a zdraví, což je stimulem pro spolupráci vlády a sdružení spotřebitelů, aby vytvořili pobídky pro klimatické aktivity občanů založenou na vhodných příkladech z praxe.
Zmírnění klimatických změn lze dosáhnout jen tehdy, podaří-li se přesměrovat finanční toky z činností škodlivých pro klima do činností podporujících udržitelný rozvoj. Kromě zvýšení informovanosti spotřebitelů potřebujeme jemnější nástroje financování, standardizovaná označení pro ekologické finanční produkty a povinnost zohledňovat hlediska udržitelnosti v investiční činnosti. K těmto zeleným kritériím musíme také zavést přísnější společná kritéria pro ekologicky škodlivé investice. Také pomůže rozvíjení odpovědnosti podniků stanovením povinnosti podávat ekonomické informace týkající se klimatu například zahrnutím klimatických hledisek do nového zákona o odpovědnosti podniků.