Katalánsko - Právo národa na sebeurčení nebo neústavní puč?

Je Katalánsko první střípek rozpadající se Evropy? – Jiří Nosek

Španělsko. Konstituční monarchie, člen Evropské Unie, NATO a respektovaný partner v dalších mezinárodních společenstvích. Suverénní stát, který se však dlouhodobě potýká s vnitřní regionální nestabilitou. Jeden z těchto sporů nyní vyeskaloval v jednostranné porušení ústavy, pohrdáním nejvyššími institucemi státu. Jako odpověď následovala policejní akcí, která na několika místech  přerostla v násilné střety policie s veřejností. Při pohledu do médií, můžeme vnímat fotky policistů rozhánějící neozbrojený dav. Reportáže, které se snaží rozpoutat velké emoce. Ale je zde i druhá stránka věci. A tou je neústavní a de facto zrádcovský postup Katalánského premiéra Carlese Puigdemonta.

Ústavu chápu jako základní zákon každého státu. Pilíř, který určuje rozdělení moci, práva a povinnosti a státní zřízení. Má představovat nezpochybnitelnou právní kotvu a o to více pokud se jedná o stát demokratický se všemi principy a hodnotami k tomu patřícími. Do jaké míry je tedy možné tento zákon ohýbat a přehlížet? Jak dlouho lze opovrhovat výnosy ústavního soudu a konat dle vlastní vůle a to přes odpor všech institucí a norem, které Španělský stát vyznává. Uznávám Katalánskou snahu o samostatnost, ale odsuzuji populistický akt, který premiér Puigdemont provedl. Demokracie je o dialogu, vyjednávání a o dodržování norem, které jí vytváří. Není tedy možné zneuctít demokratické principy a svévolně postupovat proti všem legálním a právním rozhodnutím.

Pokud by každý stát, usilující o samostatnost postupoval stejně a inspiroval se Katalánskem, nebude brzy žádná demokratická vláda, nebude žádná jednotná Evropa, ale pouze rozdrobený kontinent plný nepokojů a občanských konfliktů. Skotsko, Baskicko, Lombardie, Vlámsko, a další regiony by mohli tento akt využít jako precedent a rozhodnout se samovolně odtrhnout. Žádný stát však nepřipustí, aby se mu takto rozdrobilo jeho území. Logickým následkem budou policejní, v horším případě, vojenské akce, občanské války a totální rozpad všech, po tisíc let budovaných, hodnot a principů. Pro příklad nemusíme chodit daleko –Kosovo, Bosna, Ukrajina.

Z mého pohledu Španělská vláda postupovala dle všech norem a zákonů. Policejní jednotky obdržely legitimní mandát k zabránění a rozpuštění neschváleného referenda a tak také učinili. Násilí, které jejich snahu místy provázelo, je nešťastné a vrhá na postup státních orgánů stín. Na druhou stranu si uvědomme, že lidé neměli ve volebních prostorách co dělat a jednalo se tak o nepovolené srocování a demonstrace. Úkolem policie je tyto akce rozpustit. A jak bývá zvykem, média opět ukázala jen část obrazu, ale to co k policejní agresi vedlo, o tom nikdo nemluví. Nechci tvrdý postup obhajovat, ale stojí to za zamyšlení.

Z mého pohledu Katalánská vláda jednala proti ústavě a rozhodnutí ústavního soudu a to pouze z populistických pohnutek. Pokud nebudeme ctít tyto demokratické instituce, budou nahrazeny těmi nedemokratickými a všichni víme, co to obnášelo.

Proto by se měla Evropská unie a světoví lídři postavit proti neústavnosti Katalánského referenda, zrušit jej a zahájit dialog. Evropa by měla jednat v zájmu zachování demokracie, parlamentních principů a jednotnosti. Kataláncům poté nezbývá nic jiného než začít trpělivě vyjednávat a budovat svou pozici k legálnímu vzniku samostatného státu. Věřím, že zde tato cesta je, ale je jiná, než kterou se nyní region vydal. Vzorem se může stát třeba i osamostatnění Černé hory od Srbska. 

Katalánská republika? – Tomáš Kocourek

Katalánsko je nyní autonomní oblastí. Ale co to ve skutečnosti znamená? Za dobu své historie se tento region několikrát stal obětí tvrdé centralizace ze strany Madridu, během které svou autonomii ztratil, čímž Katalánsku centrální vláda vyhrožuje i nyní! Byla období, kdy bylo používání katalánštiny jako jazyka dokonce zakázáno, za diktatury generála Franca v letech 1938-1975 například i dost krutě potíráno. Katalánci po staletí narážejí na odpor Španělů k uznání katalánského národa jako takového, což se ukázalo v roce 2006, kdy Madrid v ústavě odmítl návrh na jeho uznání.  V současnosti se pak k těmto křivdám ještě přidaly i ekonomické aspekty a oprávněný pocit Katalánců, že jejich malý region dotuje zbytek celé země.

Je to již týden, co proběhlo referendum o nezávislosti, které se Madrid od prvopočátku snažil zablokovat. Ústavní soud jej dokonce prohlásil za nelegální. Vláda vyslala do Katalánska tisíce španělských policistů s úkolem hlasování překazit – zabavovali lístky, urny, zasáhli proti internetovým stránkám podporujícím referendum atd. Tyto snahy nakonec vyvrcholily v samotný den referenda, kdy policie brutálně zasáhla proti lidem, chtějícím pokojně a demokraticky vyjádřit svůj názor.

Výsledek? Stovky zraněných a zbytečné vyostření situace. Mnoho lidí také asi vůbec nepřišlo ze strachu volit. Události 1. října jako by připomněly zásah na Národní třídě 17.11.1989. V čem to vlastně bylo jiné? Policie použila hrubé násilí proti pokojnému davu, a to včetně v Katalánsku zakázané střelby gumovými projektily. Internet obletěla videa, na kterých policisté mlátí obušky lidi s rukama nad hlavou, nebo sedící na zemi, a to vše bez rozdílu věku, či pohlaví. Jako bychom se dívali na latinskoamerické diktatury 20.stol.  Opravdu je normální sledovat tyto záběry v roce 2017? A to navíc v rámci EU? Skoro 900 zraněných! Takhle se chová demokratická země ke svým lidem?  Cesta násilí zde nahradila demokratické principy.

Španělská vláda navíc prohlásila zásah policie za zcela legitimní a přijatelný. Král Filip pak ve svém projevu označil Katalánce za neloajální, místo toho, aby je uklidnil. Jejich snahy označil za nezákonné načež zdůraznil, že bude obnoven pořádek. Nepřipomíná vám to totalitární rétoriku? Copak lidé nemají právo na názor? Ve Španělsku asi ne.

Tato prohlášení dodávají katalánským snahám legitimitu! Z jejich pohledu opravdu můžeme přítomnost policie chápat, jako jistou formu okupace.

Evropské země v čele s EU sice brutalitu odsoudily, ale bez výrazné kritiky Madridu. Kde je nátlak na urovnání? "tzv. vnitřní záležitost země" - Není to pokrytecké? Proč se schvaluje Kosovo, ale Katalánsko ne? Referendum bylo protizákonné a protiústavní, ale co jiného Kataláncům zbylo? Po generace se snaží o své uznání, ale vždy naráží jen na zeď nevole. To mají stále být poslušnými poddanými koruny a mlčet? To je demokracie? Po policejním zásahu a chování Madridu je jasné, že nedostanou to, co žádají a na co mají za ta staletí právo. Vždyť i naše vyhlášení ČSR z 28. října 1918 bylo de iure vyhlášeno jednostranně a protiústavně. A co třeba Slovinsko? V roce 1990 si uspořádali své referendum, proti kterému Jugoslávie nezasáhla. V roce 1991 pak po opět protiústavním vyhlášení nezávislosti a krátké válce s Jugoslávií byli takřka hned ostatními státy uznáni. V čem je tedy rozdíl? Proč to v těchto případech šlo a u Katalánska ne? Není Evropa pokrytecká?

Ptám se tedy. Kdy mají lidé právo na sebeurčení? Kdy mají právo se demokraticky vyjádřit?

16. října 2017